CO TO JE A JAK FUNGUJE CHIEMGAUER

Poslední dobou se hodně mluví o tzv. lokálních (též regionálních či komplementárních) měnách. Mnozí na ně spoléhají jako na jednu z možností, jak se vymanit z negativních dopadů globalizace, která obohacuje pouze úzký okruh vyvolených na úkor valné většiny obyvatel naší planety. Rozhodli jsme se proto připravit pro vás jako inspiraci a ilustraci jak funguje jedna z nejúspěšnějších lokálních měn, dokonce nedaleko od našich hranic, v sousedním Bavorsku (mezi Mnichovem a Salzburgem).

(překlad podkladů: Alexandra Gorodecká, editace textu + grafy: Petr Drahoš)

Úvodem

Co to je lokální měna?

Zjednodušeně řečeno je to místní platidlo, které se rozhodnou občané (zpravidla sdružení v nějakém spolku) vydávat sami za účelem udržení peněz v místní ekonomice a urychlení jejich oběhu, což v důsledku vede k podobnému jevu jako kdyby zemědělec dokázal sklízet vícekrát za rok. A to je tajemství prosperity, které nám národní či nadnárodní měny už nedokáží zajistit.

Obecný přínos lokálních měn: transparentnost, zamezení akumulace a vysávání oběživa, podpora místních podnikatelů

Místní měna není něco, co má nahradit měnu kontinentální, ale něco co ji může doplnit a zejména umožnit transakce, které by z důvodu nedostatku této měny nikdy (nebo jen s velkým zpožděním) nemohly proběhnout.

Klíčovým problémem eura, dolaru apod. je obrovský rozsah spekulace. Ještě před šedesáti lety nebyl objem ‚virtuálního‘ obchodu o moc větší než objem obchodu ‚reálného‘. V dnešní době však ‚reálná‘ směna tvoří pouze 1,2% a směna ‚virtuální‘ 98,8%!

Centrální banky dávají vzniknout obrovské peněžní bublině. Jelikož rychlost cirkulace peněz už 30 let klesá, tisknou (centrální banky) další a další peníze. Bez důsledné kontroly zásoby peněz (v ekonomice) a rychlosti jejich cirkulace ovšem celý monetární systém nemůže fungovat.

V současném systému je místo (i potřeba) pro oba typy měny. V Německu v současnosti existují desítky regionálních měn sdružených v organizaci Regiogeld (na titulní straně webu je zveřejněna mapa s kontakty – zhruba 30 projektů již funguje, dalších 30 se připravuje). Nejdůležitější z nich je chiemgauer.

Lokální měny obíhají rychleji než (nad)národní. Chiemgauer zhruba 2-3x rychleji než euro (tato veličina se samozřejmě neustále proměňuje – viz. graf).

Pokud vás lokální měny zajímají a chcete o nich získat maximum informací v minimálním čase, vypravte se na 5. kongres regionálních měn, který se koná od 3. do 5. května 2013 v Traunstein, v oblasti, kde se platí chiemgauerem.

Případně se ještě můžete vydat i na 2. mezinárodní kongres komplementárních měn v nizozemském Haagu v termínu 19. – 23. června 2013.

CHIEMGAUER

Letos v lednu oslavil chiemgauer jubilejní 10. narozeniny! Během prvního roku bojoval o to, aby se mu v jedné z nejvíce prosperujících, ale současně nejvíce konzervativních částí Německa dostalo přijetí. Do projektu se zapojilo pouze 130 jednotlivců a několik místních obchodů, které byly ochotny novou měnu přijmout. Přesto se podařilo dosáhnout v roce 2003 obratu 75 tisíc eur. Ovšem po deseti letech, v roce 2012 dosáhl již obratu 6,45 milionu eur, lidé i firmy mají v lokální měně otevřené účty v bankách, platí debetními kartami…

Chiemgauer - emise, obrat a směna EUR

Chiemgauerem lze platit ve všech možných obchodech – od pekaře po kadeřníka, používá ho stále více lidí, kteří v něm vidí způsob, jak udržet peníze v podnicích a komunitách, v nichž jsou vytvářeny, místo toho, aby odtékaly do pokladen obchodních řetězců a globalizovaných bank.

Jak to všechno začalo…

V roce 2002 zahájil profesor Christian Gelleri na střední waldorfské škole v Rosenheimu v rámci výuky, na základě výběru studentů, projekt školní lokální měny. Skupinu jeho studentek téma tak nadchlo, že se rozhodly uvést lokální měnu do praxe. Jelikož je cílem waldorfské školy spojovat lidi v regionu a vede studenty k tomu, aby byli aktivní součástí společnosti, nic nebránilo tomu, aby po prodiskutování konceptu učinili průzkum trhu a s elánem a pomocí příbuzných získali ke spolupráci první firmy a vyzvali další podniky, rodiče i učitele, aby na projekt řekli svůj názor. Vytvořili tak asociaci, propojili školu s podniky v regionu a od ledna 2003 tak mohla vzniknout nová regionální měna, kterou podle jména svého regionu nazvali Chiemgauer.

Každá z participujících stran získala nějakou výhodu: Podniky větší obrat, škola sponzory a studenti, rodiče a učitelé další motivaci.

Po třech letech byl projekt už příliš velký, a tak ho v roce 2005 od školy oddělili. Profesor Gelleri se začal naplno věnovat práci manažera chiemgaueru. Zároveň vznikly v pěti oblastech regionální úřady (viz. graf).

Výměna EUR za Chiemgauery podle oblastí

Díky osobě ekonoma prof. Gelleriho jde od začátku o velmi propracovaný a promyšlený projekt s jasnou a prospěšnou vizí. Žádné jednorázové plácnutí do vody s následným rozčarováním ze zbytečně vynaložené energie.

Současná realita

Projekt se neustále úctyhodně rozvíjí. Podle odhadů používá běžně tuto měnu přibližně 2,5 tisíce lidí. V roce 2012 dosáhl obrat 6,45 milionu eur, o 14% více než v roce 2011 (měsíčně se mění více než 100 000 euro za chiemgauery).

Růst počtu uživatelů alternativního měnového systému

I když to zatím stále představuje zanedbatelnou část místní ekonomiky, vzhledem k tempu růstu obratu bude chiemgauer v blízké budoucnosti čím dál důležitější. Prof. Gelleri předpokládá, že chiemgauer bude nakonec financovat okolo 50% regionální ekonomiky (víc již není možné, protože daně a mezinárodní obchod budou i nadále záviset na euru).

Chiemgauer přijímá 649 firem v regionu, je využíván k placení zhruba 3x častěji než euro. Do oběhu bylo uvedeno přibližně 3 miliony bankovek v nominální hodnotě od jednoho do padesáti chiemgauerů, v každém okamžiku je v oběhu okolo sedmdesáti tisíc bankovek. Bankovky jsou barevné a mají promyšlený design – jsou téměř stejně obtížně padělatelné jako euro (mají 14 ochranných prvků – ultrafialové barvy, vodoznak, individuální sériové číslo atd.). Momentálně je v oběhu 675 tisíc chiemgauerů. Zákazník si může vyměnit eura za chiemgauery na šedesáti třech místech v celém regionu, přičemž 3% z nákupní ceny putují do neziskové organizace, kterou si zákazník sám vybere (zatím tak neziskové organizace obdržely více než 270 000 eur, pouze za loňský rok to bylo 56 000 eur). Těchto neziskovek je momentálně 262. Fakt, že lidé přispívají na „dobrou věc“, podporuje zvyšování investic do vlastní komunity. Chiemgauerem nelze platit mimo oblast Rosenheimu, čímž se zamezuje úniku kapitálu a zároveň činí tento region odolnější k mezinárodní nestabilitě.

Náklady podnikatelů a dotace neziskových organizací

Počáteční cíle – svázání kupní síly s regionem, posílení místní ekonomiky, spolupráce,          sponzorství, méně dopravy, méně spekulace apod. se daří naplňovat vrchovatou měrou.

Ke spolupráci se postupně podařilo získat i místní / zemské banky, které mají užší vztahy s malými a středně velkými podniky. Zejména se jedná o družstevní banku GLS Gemeinschaftsbank (Společenství pro půjčování a darování – první sociálně-ekologická univerzální banka (nebo-li banka etická) na světě, která byla založena v roce 1974 jako antroposofická iniciativa). Tato spolupráce je důležitá, neboť eurem jištěné a konvertibilní jednotky jsou legální pouze tehdy, omezují-li se na papírové bankovky. K povolení bankovních účtů pro danou měnu je vyžadována bankovní licence – a soupeřit s eurem v dnešním světě obchodu, v době internetu a automatizované administrativy, je bez systému bankovních účtů nemyslitelné.

Další důležitou organizací je Regios (asociace kooperujících bank – Kreissparkasse, Raiffeisenbank a VR-bank), která vydává debetní karty, jimiž je možno platit v chiemgauerech. Zároveň poskytuje i mikroúvěry podnikům. V pobočkách bank si také mohou lidé směnit eura za chiemgauery.

Jak to funguje:

Cíl – propagovat náš region a propagovat místní neziskové organizace, místní produkci i spotřebu (profituje z toho i životní prostředí – uhlíková stopa místní logistiky se značně zmenšuje, pije se např. místní jablečná šťáva místo dovezené). Je mnohem zdravější (ekonomicky i environmentálně) mít několik malých obchůdků v centru města než jeden velký obchodní dům.

– podporovat solidární ekonomiku (spolupracovat regionálně i globálně), konkrétní projekty realizované zdola. Řešení musí přicházet organicky, díky kreativitě jednotlivců i skupin. Pro účastníky musí být užitečná a musí být jak idealistické, tak pragmatické povahy.

Místo – Bavorsko – region Chiemgau (přibližně 500 000 obyvatel), jehož geografickým centrem je jezero Chiemsee (měna platí zhruba v okruhu 50 km od jezera, v oblasti Rosenheim-Traunstein ležící mezi Mnichovem a Solnohradem).

Principy a pravidla – chiemgauer je hodnotou ekvivalentní euru (1:1), bankovky ztrácejí na hodnotě (2% za 3 měsíce, 8% za rok).

Chiemgauer lze utratit, půjčit a investovat ho nebo ho darovat za sociálním účelem. Nemá smysl ho hromadit, nebo s ním spekulovat. Pokud chiemgauer přijme někdo z jiného regionu, utratí ho v Chiemgau tak rychle, jak jen to půjde.

O všech pravidlech, která se váží k chiemgaueru, rozhoduje komunita. Když se ukáže, že nějaké pravidlo není dobré, komunita ho změní. Je to demokratické…

Účastníci systému a oběh měny:

neziskové organizace – koupí si 100 chiemgauerů (v hodnotě 100 eur) za 97 eur a prodají je zákazníkům za 100 eur. Získají tak 3 eura na financování své činnosti

zákazníci – koupí si 100 chiemgauerů za 100 eur a utratí je u místních podnikatelů za jejich nominální hodnotu, čímž automaticky umožní poskytnutí tříprocentního daru místním neziskovým organizacím (toto je základní motiv, který jednotlivci mají pro to, aby místo eurem platili chiemgauerem). Při nákupu se pro částky menší než 1 euro používají mince eura (např. má-li zákazník dostat zpět 2,5 chiemgaueru, dostane 2 chiemgauery a 50 (euro)centů). Před první výměnou peněz se musí každý zaregistrovat a vybrat neziskovou organizaci, která bude dostávat 3% z jejich chiemgauerových transakcí.

místní podnikatelé – přijmou 100 chiemgauerů a utratí je za služby či zboží jiných místních podnikatelů, nebo je vymění za eura; v tomto případě však dostanou pouze 95 eur (zbylých 5% je rozděleno mezi místní neziskové organizace (3%) a na pokrytí nákladů administrativy  systému lokální měny (2%)). Tuto pětiprocentní provizi lze chápat jako poplatek za reklamu, prostřednictvím které nalákají podnikatelé více zákazníků, kteří chtějí pomoci vlastní komunitě. Zároveň slouží k motivaci platit svým dodavatelům v chiemgauerech a udržovat tak peníze v místní ekonomice.

Podnikatelé navíc musí zaplatit jednorázový registrační poplatek ve výši 100 eur a měsíční poplatek 5 až 10 eur v závislosti na výši obratu.

kancelář chiemgaueru – prodá 100 chiemgauerů za 97 eur a zaplatí 95 eur za výkup. Rozdíl dvou eur kryje provozní náklady kanceláře.

Ve spolupráci s Regios, GLS Bank a Evropským sociálním fondem poskytuje malým podnikům mikroúvěry.

velkoobchodníci – v systému absentují. Tvůrci chiemgaueru je nijak nebojkotují, ale pochopitelně pro ně nemá smysl přijímat chiemgauer když obchodují s mezinárodními dodavateli a museli by tak neustále platit pětiprocentní konverzní poplatek.

I tak se ale objevují velké transakce v chiemgauerech, které zahrnují jiné produkty než ty lokální – do projektu je např. zapojeno několik obchodníků s auty.

Každý účastník je motivován výhodami nebo aspoň dobrým pocitem:

podniky: vazba se zákazníky (udrží si je), (nenákladný) marketing, šance na zvýšení úrovně spolupráce v rámci regionu. Mohlo by to vést až k institucionálnímu sdružení, které nejenže bude vydávat regionální měnu, ale i poskytovat půjčky a podporovat nové podniky

banky: vazba s klienty, noví klienti; kooperace s místní bankou se může prohloubit díky spojení, které existuje mezi produkty banky a produktem organizace místní měny

zákazníci: bonus – buď v materiální podobě (sleva), nebo v sociální podobě (podpora neziskových organizací). Zákazníci jsou lépe informováni o zboží a službách z regionu.

Organizaci, která měnu vydává, řídí sami účastníci projektu – je to nejlepší z hlediska ochrany jejich zákaznických dat.

místní úřady: vyšší daňový příjem – efekty používání regionální měny se násobí: utratíte-li jednotku národní měny, bude zakrátko použita ke spekulaci a do reálné ekonomiky se už pravděpodobně nikdy nevrátí. Utratíte-li jednotku měny regionální, zvyšuje se pravděpodobnost, že bude použita v regionu a pro region.

neziskové organizace: příjem díky systému, který je založen na bonusech; užší spolupráce s místními podniky

celý region: méně dopravy, stabilní pracovní místa (v regionu)

Chiemgauer používá „poplatek za zadržení“ – v podstatě daň za držení peněz (inspirovaná návrhem Silvia Gesella z roku 1913, který tvrdil, že i peníze by měly ztrácet na hodnotě aby ekonomika nestagnovala a nebylo výhodné zadržovat peníze kvůli spekulacím). Pro zvýšení rychlosti oběhu bankovek a povzbuzení k utrácení ztrácí na konci každého čtvrtletí jakákoliv bankovka 2 procenta své hodnoty (resp. přestává platit, takže si její majitel, pokud ji nestihne včas utratit, musí koupit speciální kolek, který na bankovku nalepí, čímž je její platnost prodloužena do konce dalšího čtvrtletí. Tento postup lze opakovat max. 7x). Ročně tak bankovka ztrácí 8% původní hodnoty.

Tak se docílí zamýšlený pozitivní efekt – chiemgauer obíhá přibližně 2,5 krát rychleji než euro, což znamená, že k financování stejné (míry) ekonomické aktivity je třeba menšího množství peněz v oběhu. Tím pádem je i nižší cena kapitálu pro komunitu (neplatí se úroky za další vypůjčené peníze, které nejsou potřeba). Zároveň toto opatření ale přináší hlavní omezení chiemgaueru – nelze v něm poskytovat bezúročné úvěry.

Rychlost oběhu lokální měny je vyšší

Zpočátku si na tuto „čtvrtletní daň“ lidé stěžovali, ale později pochopili, jak s tímto modelem naložit – např. jeden majitel kina potvrdil, že se obchod na konci čtvrtletí zvedá, když se lidé těchto peněz chtějí „zbavit“. Jemu to sice přinese dvouprocentní ztrátu (poplatek za aktivaci propadlých bankovek), která je však naprosto zanedbatelná ve srovnání se zvýšením tržeb a s náklady na reklamu, kterou by musel zaplatit, aby dosáhl stejné úrovně ‚zákaznické loajality‘, které se těší díky přijímání chiemgaueru.

Závěr:

Podle ekonomické teorie (nebo spíše pohádky) je jakékoli úsilí o to, aby vše správně fungovalo nadbytečné – vše zařídí neviditelná ruka trhu… Pravda je ale poněkud odlišná – ve skutečnosti na tom, aby firma fungovala a region vzkvétal, musíte tvrdě pracovat. Pracovní místa vytvoří jen tvořiví lidé, kteří musí též dbát o to, aby se peníze udržely v oběhu – to je třeba mít neustále na paměti, a proto je zavedeno pravidlo čtvrtletních přelepek, které lidem pomáhá nezapomínat…

Protože nikdo nechce utrácet za přelepky nebo za transakční poplatek, utrácí se stále více chiemgauerů a navíc se utrácí rychle.

Multiplikační efekt

Chiemgauer povzbuzuje obchod a kooperaci v regionu, má pozitivní dopad na aktivitu místních firem – obchodů, restaurací, řemeslníků. Neziskové organizace získávají peníze na důležité účely jako je vzdělání, ochrana životního prostředí ap. Náklady na jejich činnost můžeme chápat jako malou daň na importované zboží. V dlouhodobém horizontu se ceny regionálního zboží snižují a ceny globálního zboží rostou. S vyšší poptávkou po regionálním zboží lze očekávat větší nákladovou efektivitu a spolupráci, takže distribuce peněz neziskovým organizacím nebude způsobovat inflaci.

Podle Gelleriho, který je stoupencem eura, je chiemgauer pouze „doplňkem“ kontinentální měny: „Můžeme mít obojí. Můžeme mít jak měnu pro celý kontinent, tak měnu pro náš region.“ Regionální měny jako budoucí hrozbu pro euro nevnímá – jsou na euru totiž založeny a doplňují se s ním. Je důležité nabídnout taková řešení, která jsou založena na rovnováze mezi globalizací a regionalizací, a mezi ekonomickými, ekologickými a sociálními potřebami. Směnný kurz 1:1 je praktický a pro uživatele transparentní (většina komplementárních měn funguje na této bázi). Fakt, že je chiemgauer eurem jištěn a je za něj volně směnitelný, ale přináší i nevýhodu – automaticky odráží rostoucí ceny zboží v eurech a není chráněný před nestabilitou eura. Ovšem pokud by se problémy s eurem vyostřily, lze použít jinou zúčtovací jednotku.

Chiemgauer poskytuje důkaz, že lze realizovat privátní papírovou měnu, bez jakéhokoli krytí státem. Peníze jsou čímkoli, co odsouhlasí jako prostředek směny účastníci trhu. Pokud jim přináší nějakou přidanou hodnotu, žádné donucování (státem) není potřeba.

Přestože lidem nedává žádnou osobní výhodu (mohou pouze rozhodnout o tom, která nezisková organizace získá bonus), je úspěšný a funguje především díky tomu, že člověk není ryze egoistická bytost.

Regionální měny jsou nutné. Krize eura ukázala, že monopolní měny obíhající na rozsáhlém území (Evropa, ale i USA) vedou k nerovnováze mezi strukturálně slabšími a silnějšími regiony. Méně konkurenceschopné regiony mají negativní bilanci ústící k deflačním tlakům v místní ekonomice.

Problém v lokálních měnách nevidí ani Bundesbanka – objemy transakcí v nich jsou tak nepatrné, že pro euro nepředstavují sebemenší hrozbu (navíc měny jištěné eurem jsou v podstatě jeho variantou).

Chiemgauer se během pouhých 10 let vypracoval ze studentské aktivity na skutečnou uznávanou měnu a stal se tak synonymem obrovského úspěchu – vyšlapává tím cestu regionálním měnám po celém světě a dokazuje, že oddaní lidé mohou vytvářet levný (a hojný) kapitál navzdory právním omezením.

Jak tento úspěch napodobit?

Chcete-li zavést lokální měnu, musíte mít jasnou vizi. Především je nutné rozhodnout, zda bude nová měna konvertibilní do národní měny nebo ne. Uzavřený (nekonvertibilní) systém má výhodu v tom, že se nemusí nijak omezovat a snaží se naplňovat „nejvyšší ideály“ lokálních měn. Může poskytovat zapojeným podnikům drobné bezúročné půjčky. Jeho zásadní nevýhodou je menší nabídka proti konkurenční národní měně a problém hromadění peněz v klíčových podnicích. Tento problém se bohužel většinou nedaří vyřešit.

Naopak otevřený (konvertibilní) systém je svázán existujícími pravidly stávajícího peněžního systému, musí řešit motivaci lidí k výměně peněz (poskytnout nějaké výhody všem skupinám účastníků a náležitě je propagovat) a dávat pozor na to, aby více peněz proudilo do regionálního systému než z něj. Na počátku je důležité zapojit „kritickou masu“ uživatelů i obchodníků (kteří se brání přijímat platidlo, které od nich nepřijmou jejich dodavatelé).

Uzavřené systémy chtějí být důsledné a činí velký krok, aby naplnily velkou vizi, otevřené systémy začínají malým krokem a potom rozvinou větší vizi. Pokud jsou úspěšné, není v tom nakonec takový rozdíl…

Pro stimulaci zvýšení rychlosti oběhu měny je vhodné zavést časově omezenou platnost peněz. Peníze, které neproudí, ekonomiku ničí. Je to podobné jako s krevním oběhem v lidském těle. Máte pouze 5-6 litrů krve, ale během jedné (každé) minuty oběhne celým tělem. 24 hodin denně. Co se stane, když se cirkulace zpomalí? Když se na delší dobu zpomalí významně, zemřete. Jaké řešení nabízí centrální banky? Zvýšit objem. Místo 6 litrů použijí 10, nebo 20, nebo 50. Řeší snad tohle problém snížené krevní cirkulace?

Dále je třeba rozhodnout, zda budou peníze v papírové či elektronické podobě. Nejlepší je následovat hlavní trendy a využívat existující technologie. Tzn. použít bankovky a platby z běžných účtů + debetní karty. Buď tyto formy můžete okopírovat, nebo spolupracovat s institucemi jako jsou (místní) banky.

Nakonec musíte definovat region a zvolit město či samosprávnou obec, která má pro projekt lokální měny optimální předpoklady :-) .

Dobré peníze pro špatné časy

Konvenční měna slouží jako prostředek uchovávající hodnotu – ovšem často na úkor zpomalování obchodování, čehož následkem je stagnace ekonomiky. Dochází ke kumulaci a spekulacím (lákadlo úroku). Mezi odborníky se proto začíná rozšiřovat názor, že je třeba nalézt jiné způsoby, jak obchodovat. Jak píše britský deník Guardian (23.9.2011) – Josh Ryan-Collins (vedoucí výzkumný pracovník zabývající se monetární reformou v organizaci New Economics Foundation) zastává názor, že monetární systém je nutné znovu zdemokratizovat tak, abychom získali určitý počet alternativ, které operují mimo rámec bankovní oligarchie. Alternativní měny v tom podle něj mohou sehrát podstatnou úlohu (zejména ve spojení s informačními a komunikačními technologiemi). A odkazovaný článek uzavírá lapidárním konstatováním: „Ve světě, který je posedlý spekulací a šetřením, přiměl chiemgauer Němce, aby se znovu zamysleli nad tím, k čemu primárně slouží peníze: k placení lidí za dodané služby a produkty a k vytváření zaměstnanosti.“

Kontakt a odkazy:

e-mail: Christian@gelleri.com

www.gelleri.com (německy)

www.chiemgauer.eu (německy)

http://www.complementarycurrency.org/ (anglicky)

Oficiální statistika za 10 let provozu měny – k 1.1.2013 (podklad pro grafy, německy)

10 minutové osvětlující video (německy)

Akce:

5. Regiogeld Kongress (3. – 5. května 2013 in Traunstein):

http://www.chiemgauer-kongress.de/

2. Internationaler Komplementärwährungs-kongress in Den Haag (19. – 23. června 2013)

Další zdroje informací a podklady:

Prezentace prof. Gelleriho ve Stroudu ve Velké Británii) (9. ledna 2009)

Towards the Economic Democratization (blog) (16. května 2006)

The Telegraph (29. ledna 2007)

P2P foundation (4. srpna 2010)

The Guardian (23. září 2011)

Real currencies (wordpress) (2. února 2012)

This entry was posted in Nezařazené and tagged . Bookmark the permalink.

Comments are closed.